2. PRODLOUŽENÝ VÝCVIKOVÝ VÍKEND
Poslední červencový víkend začal skvělými zprávami. Ta první, že budu s Radkou od pátku až do neděle na cvičáku, druhá, že sluníčko se bude stydět vykouknout na svět a tak nebude vedro a ta třetí, nejlepší, že nepřijede slečna, která s námi měla procvičovat poslušnost. Takže budeme mít třídenní obranářský maraton. Trochu mně to kazil fakt, že Radka s sebou bude tahat i to škvrně Sida, prý ať si chlapec zvyká. I tak jsem byl ve skvělé náladě, bylo chladno, mrholilo a moc se mně dařilo. Robin přivezl velký výcvikový stůl a do toho jsem se zamiloval, byl jsem najednou vysoký a silný, nejsilnější a bojoval jsem jak o život. A přestože byl stůl mokrý, ani jednou jsem neuklouzl. Když jsme jeli domů pro Sida, radši jsem ani z auta navylezl, abych náhodou nemusel zůstat doma a o tu novou hračku nepřišel. Malý Sid se ukazuje, jako velice šikovné choďátko, říkám to nerad, ale zatím ho všichni chválí. Umí sedni, lehni, odložení v sedě i v leže, balónky nosí a i s tím hadrem zápasí jak o život. A když cvičí, tak cvičí a nic kolem ho nezajímá, šprt jeden. Už se těším, až bude v pubertě. Radka se taky zúčastnila v sobotu semináře s panem Labíkem. Říkala, že to bylo moc zajímavé a poučné. Taky přišla na to, proč choďáci nikdy nebudou tak dokonale cvičit jak němčouři a maliny.Oni ty chudáčky pouštějí z kotců jen na výcvik, žádné procházky, prý se pes procházet nepotřebuje, prý vlk se taky neprochází, jen loví a odpočívá. A to zase já se procházet potřebuju a ostatní choďáci taky, od čeho jsme chďáci? Přece od CHODIT, to je jasné. A tak pro nás naši dvounožci vymýšlejí různé krásné procházky a výlety a legrácky. To je pak život, lovit myši na louce, honit se s parťákem, cvičit pro radost. Zítra nám se Sidem začíná týden neposlušnosti. Radka odjíždí za Karličkou, Nelinkou a Dančou a nás nechá s Pepou doma, na to se fakt těším. Hezký zbytek léta i prcka Sida vám přeje Dyk
