DYKOVA ZKOUŠKA- IGP3
Vlastně ani nevím, co psát.Je to vůbec pravda? Složili jsme s Dyčkem zkoušku IGP3 a to hned na poprve. Když jsme zvládli IGP2, vkrádala se mně myšlenka zkusit i tu 3. Dana v Lukové vypsala zkoušky a já jsem se jí zeptala, jestli to můžeme zkusit. Odpověděla-a kdy jindy když ne teď. Bylo rozhodnuto. Týden před zkouškami jsme se v Lukové zůčastili prodlouženého výcvikového víkendu. Dyk pracoval moc pěkně, dokonce i na stopách mu to šlo. Až do zkoušek jsme si dali vycházkový režim. Celý týden fičel pořádný vítr, ale v neděli jako když utne, krásný den se vyklubal. Stopy na trávě. Jedna sice s pampeliškama ( no snad nebude naše kvůli Dykovu kýchání na stopách), druhá bez nich. No naše jsou pampelišky, jak jinak. Dyk kýchal od samého začátku, ale bojoval ze všech sil. Druhý předmět přešel, ale zjistil, že tam byl,vrátil se, přidřepnul, to aby jsme věděděli, že o něm ví a pokračoval v cestě. Občas se zamotal a znovu našel. No žádná krása to nebyla a já jsem byla přesvědčená, že se k poslušnosti a obranám nedostaneme. Ale asi nám držela tlapky i liška, kterou jsme ráno potkali u cesty. Pan rozhodčí krouti hlavou, sčítal body a výsledek byl 71. No, uši bolely jak mě tak i Dyka, jak jsme je měli odřené.
Poslušnost se mně od Dyčka líbila i divákům. Body jsme sice poztráceli ( nepevné držení aportu, mírné předcházení ...) takže 86b, ale je to 3, tak přísnost musí být. Ale ode mě patří psíkovi mojému pochvala.
No a obrany snad nepokazíme. Jasně, rychlost, razance, pevnost zákusu tam půjdou body dolů, ale snad nic vážného se nepřihodí. A 80 bodů nám zajistilo splnění zkoušky. Neskutečné. A já jsem byla ja Alenka v říši divů. My tu zkoušku máme, fakt máme. A to jsem ani o ní moc neuvažovala. Jen jsme tak šli a cestou zkoušeli, co se nám povede. Myslím, že z žijících choďáků mají tuhle zkoušku 2 nebo 3.A Dyček k nim patří. Úžasný psík můj. Nádherný předčasný dárek k mým 70. narozeninám
Moc děkuju Petrovi Šolcovi za přípravu na obranách, Daně Řehákové za důležité rady, Pepvi Balášovi a Míle Muláčkové za stopy.No a jasně Pepovi, že Dyčka tak rozmazluje. A děkuju všem, kdo nám na našem profilu nebo osobně gratuloval, moc si toho vážím. A moc děkuju Janě Čočkové, která mně napsala: je to nádherný pocit, užijte si jej a nenechte si jej nikým vzít. Když mě zamrzí, že člověk od kterého bych čekala pochvalu za to, že se choďáčkovi podařilo zdolat trojkovou zkoušku ani nezvedne palec, jako že dobrý, vzpomenu si na její slova a je dobře. A co bude dál? Nevím. Chuť jezdit po soutěžích mě opustila, snad jen někam se podíváme. Ale cvičit budeme,obrany Dyk miluje, tak mu je přece nebudu brát. Zkusíme zlepšit stopy, ale nevím, nevím, to kýchání tak bude pořád.A třeba se nám zese něco povede.
A moc mě potěšilo, že si na svůj profil dal náš úspěch figurant Petr Šolc,díky moc. Tak kamarádi ať jste všichni spolu spokojení a zdraví. Dyka Radka
