KOZINŮV POHÁR - 2024
Tak si jedeme zazávodit s ostazními choďáčky. První co ráno udělám, natluču si na namrzlých schodech koleno.I přes začnou časovou rezervu přijíždíme do Poličky přesně v dobu, kdy už má být nástup. Může za to mlha, která by se dala krájet. Na vyzkoušení placu není není čas, musím nutně na záchod
V kat. D je nás 8 a já si losuju č.2. Super.A jede se na stopy. Krásný terén,parádní travička, počasí paráda, prostě ideální.Jdu šlapat. 1. úsek, lom,2. úsek a v jeho polovině se nestačím divit. Přede mnou řepkové pole a ve mně panika. Co mám dělat? Lomit nemůžu, nepoložila jsem předmět. Tak ho pokládám ještě do trávy a nořím se do řepky. V duchu se omlouvám Dyčkovi. 2. lom v řepce,3. úsek v řepce. Kroky dochází na předěl řepky a trávy a já pokládám předmět ještě v řepce, což se ukázalo jako velká chyba. Po dokončení nášlapu mně pan rozhodčí říká, co jsem tam vyváděla, že jsem místo lomu udělala oblouk. Ale toho jsem si fakt nebyla vědoma. Na stopu jsme ale puštěni byli.Dyček ověřil nášlap a s nízkým nosemprošel 1.úsek. Parádní lom, nepatrné zrychlení, skvělé zalehnutí předmětu. A teď do té řepky, srdce mně bije. A kluk můj si ani nevšiml, že se změnil terén,kráčel jako mazák dál. A teď se blížíme k lomu, který jsem údajně neudělala. Dyček udělá pravý úhel a já jsem si oddechla. Ten lom tam byl. Pokračujeme na konec stopy, Dyček bohužel předmět přechází.Řepkový puch ho asi zmátl a navíc se předmět asi pohybem zákeřného řepkového listu postavil na hranu. A co na Dyčkovu stopu pan rozhodčí? Před všemi, kteří s námi na stopě byli prohlásil, že tohle byla profesionální práce psa na stopě a já jsem mu to pokazila tím předmětem v řepce. Měla jsem vyjít na trávu a teprve tam ho položit. Jak já jsem byla šťastná za takové krásné hodnocení Dyčka na stopě, se kterou dost bojujeme. Dostali jsme 88 bodů. Škoda toho neoznačeného předmětu.
A je tady poslušnost. Psík před námi už poslouchá hodnocení a mně dochází, že nemám bodovací kartu. Dyčka dávám pohlídat nejbližšímu divákovi a běžím do auta.Popadnu kartu ženu zpět. Stíháme. Předám kartu rozhodčímu, podávám hlášení a vidím, že pan rozhodčí je zmaten, má kartu na obrany. Dyk opět putuje na hlídání a já sprintuju pro tu správnou. Možná bych měla na nějakých seniorských závodech ve sprintu super čas.Tak konečně se můžeme věnovat poslušnosti. Dyček tentokrát neshání Pepu, asi se bojí, že mu zase někam prchnu. S jeho výkonem jsem byla spokojená a s body taky 92.
Po poslušnosti bylo jasné, že budou rozhodovat obrany. Na páteční trénink s figurantem, kterého Dyk neznal jsme nejeli, tak uvidím, jak se s tím kluk vypořádá. Copak figurant, to nebyl problém, ale Dyk je zvyklý chodit na obranách bez vodítka a pan rozhodčí chtěl psy podle nového zkušebáku na vodítku. To Dyčka trochu zmátlo.První co ho překvapilo, byla zástěna umístěná blízko plotu. Já jsem zvolila špatný úhel na vyslání. Dyček asi myslel, že tam není na oběhnutí místo a tak udělal oblouk před ní. Další překvapení následovalo u zástěny s figurantem, která byla natočena k divákům a tak téměř všichni hafani byli překvapení, že figurant není na místě, kde vždycky bývá. Dyček se naštěstí s obranou vypořádal se ctí, což se bohužel 4 pejskům nepovedlo. Dostali jsme 84b.Výsledkovou listinu jsem neprohlížela, byla jsem přesvědčená, že jsme čtvrtí. Až gratulace ke třetímu místu mě dojaly. Byla jsem šťastná, moc jsem si to přála. Dyčku, moc Ti děkuju. Jsi skvělý psík a velký bojovník.
Závodů se zůčastnila i Dyčkova máma, dcerka a synek. A všichni na stupních vítězů. Chtěla bych poděkovat všem, kdo se na pořádání Kozinova podíleli. Díky, díky, díky
