CHODSKÝ PES: Nox z Dašického zátiší a Orsid Krosandra

24.září má být Světová výstava choďáků, tam přece nemůžeme chybět. Velký Dyček i Sideček se na Chodsko podívali, když byla Evropská výstava, tak Dyček pojede taky.Začala jsem se těšit. Vyrobila jsem i trikolórní přetehovadla a odevzdala výboru, že by to mohla být pěkná památka.Asi je lepší s těšením se šetřit. Věděla jsem, že Pepu už takovou štreku řídit nenechám a tak jsem se domluvila se Zbynďou, který slíbil, že s námi pojede.jenže synek chtěl vzít i Katku a do auta se vejdou jen tři dvounožci. Nezbývalo než Pepovi vysvětlit, že s námi nemůže jet. Mrzelo mě to, máme spolu výstavy zmáknuté. On obstará psy a já pokukuju v kruzích . Co se však nestane. Ve středu před odjezdem je Pepovi zle a rychlá ho odváží s masivním krvácením do střev na JIP. V pátek vyrážíme směr Chodská Lhota. První pozitivní věc je, že Dyk se cítí se Zbyňkem za volantem bezpečně a v kenelce leží, což se u Pepy neděje, tam cítí ejistotu a dokáže i dlouhou cestu prosedět. V kempu nás dva čeká velká chatka, jelikož děti mají ubytování kousek dál. Paní na recepci je velice vstřícná a sama mně nabízí malou chatku,jsem ráda. Moc děkuju. Večer moji náladu zlepšili Kromkovi, u ohníčku a slivovičky s nimi bylo moc dobře. Moc děkuju i vám rodinko úžasná.

Ráno nás vyzvednou děti a jedeme vystavovat. Neskutečné množství krásných chlupáčů pobíhá po louce u hřiště, kde je připraveno pět kruhů.Vidím, že můj doprovod tahle akce moc zajímat nebude. Když se zeptají, jestli můžou jít na výlet, kývnu. Poprvé na výstavě sama s Dyčkem, divný pocit. Dyk zůstává v autě a já se jdu porozhlédnout ke kruhům. Cestou rozdám pár trikolorních uzlíků, které jsem si nechala pro Dyčkova štěňátka.Velkou radost to udělalo Iren a Jaroschem. Moc milá paní, rozuměli jsme si i znakovou řečí. Mám obhlédnuto, hlídám čas kdy budeme v kruhu, venčím Dyka, odpovídám na dotazy kde je Pepa a je mně smutno.Takhle jsem si tu Světovku fakt nepředstavovala. Dyk je taky celý nesvůj a já si myslím, že se nám moc dařit nebude. Nás pracovní psy posuzuje pan Vondrouš a jsme až téměř devátá desítka psů, které má na starosti. Když nastoupí nás 11 pracáků, už se nám zdá být nějaký unavený. Vlastně na psy jen koukal z povzdálí. Dyček  cítil moji smutnou náladu a zafungoval úplně skvěle, jakoby mně chtěl všechno vynahradit. Krásně stál v postoji, krásně běhal šikulka moje.Vyběhali jsme si známku V4, což bylo úžasné. Jen mě v tom splínu mrzelo, že na takové výstavě V4 nedostaly ani malý pohárek, jako když biatlonisté mají rozšířené pódium. To už pak je lepší vyhlásit jen ty tři první. Tak to máme za sebou, dám Dyčka do auta, že se ještě rozhlédnu kolem kruhů. Potkám Káťu, požádá mě o pohlídání fenečky, že musí. Hlídám, najednou se mě udělá mdlo. Sunu se k zemi, abych nespadla. Káťa mě hlídá. Moc děkuju. Mdlo se opakuje ještě třikrát, naštěstí se vracejí děti. Jdeme se najíst. Dám si pivo a je líp. A honem domů. Zítra musíme za Pepou do nemocnice. Takže pro mě nebyla světová výstava taková, jak jsem si ji vysnila. Pepa se léčil dost dlouho, ještě několikrát ho odvezli z domova na JIP, ale teď už je zase OK.A moc děkuju Zbynďovi, že s námi jel.

POSUDEK DYKA ROSA WHITE: Pes dobrého rámce, pěká hlava, nůžkový zkus, rovný hřbet, korektní postoj, výborný pohyb, pěkná srst  V4