Jdi na obsah Jdi na menu
 


BUCHLOVICE - oblastní výstava

Ještě nikdy jsme nebyli na oblastní výstavě a tahle Radku lákala už dřív. Můžeme totiž na ni vyvést babičku, totiž Radčinu maminku, je to od nich kousek. Blíží se 21.září, pomalu balíme a přichází zpráva ze Smolína. Holky se hárají, připravte Dyka. Co teď, jet, či nejet. Jedeme, pokud bude ten správný den, stavíme se ve Smolíně my. No co, tak pojede ženich za nevěstou. V pátek ještě ta pravá doba není, tak frčíme rovnou do Brodu. Mají přijet i naše holčičky, bude veselo. Moc se těšíme. Jenže Karličku skolila nemoc, nepřijedou. Počasí se tváří zarputile, žádné sluníčko, jen mraky, chladno a voda zhůry. Babička ovšem není žádné ořezávátko a na výstavu s námi v sobotu jede, vybavena teplým prádlem a zimní bundou. Neprší, paráda. Buchlovice jsou za kopcem, chvátat nemusíme. První překvapení - u silnice jsou cedulky VÝSTAVA a tak se nebloudí. Parkoviště se zelená, teď nemyslím trávník, ale klubovky tady mají myslivci. Teda jajich hafani. Radka nás dává na dvoják a jdeme. Jenže Pepa se chce před tolika mužíkama v zeleném taky předvést a žádá si Dyka na vodítko. A Dyk ho vede na výstavu. Babičku ten pohled rozveselil. U vchodu Pepa rozesmál i organizátory. Chtěli jsme koupit důchodcovské vstupenky, ale ti neplatili. Pepa se zeptal, jestli vědí proč, nevěděli. Vysvětlil jim, že totiž nikdo neví, jestli ještě vyjdou ven. Chlapi se popadali za břicha. Výstavní kruhy byly rozmístěny v zámeckém parku, kam se jindy psí tlapka nedostane. Krása, dokonce i sluníčko občas vykukuje, aby tu nádheru vidělo. Katalog byl trochu nepřehledný a tak jsme se až z cedulky u kruhu dověděli, kdy vlastně půjdeme na řadu. Nejlepší na konec, to jako já OrSid Krosandra. Byl jsem totiž přihlášený sám. Radka nestála o bratrovražedný boj a jiný choďák tady nebyl. Času jsme měli dost i na prohlídku parku. Myslivci troubili halali a bylo fajn. A druhé překvapení - nejsou žádné závěrečky, myslím, že velká škoda. Ale užívali jsme si velkého zájmu lidiček i fotografů, obzvlášť Dyk se moc líbil. Nezávidím, já se víc líbím rozhodčím. Počasí začalo zlobit, hustě mrholí, ale naštěstí okolní kruhy už jsou prázdné a velké pořadatelské deštníky skýtají parádní útočiště. Pan rozhočí Němec vytrvale posuzuje. Má pravda v kruzích většinou po jednom kousku, ale nikomu nedá nic zadarmo. Páníci si pěkně zaběhali, dal hodně na pohyb pejsků. Radka jen doufala, že se na té mokré trávě nevyválí. Zvládli jsme to skvěle a ani jsem nepředváděl veselý ocásek. A moje hodnocení? Jedno z nejkrásnějších.  POSUDEK: 2a půl letý pes, typický představitel plemene, výborná hlava, hřbet i hrudník, kvalitní srst, výborný postoj i pohyb  V1, VT, OV                                                                                                Další překvapení bylo u zápisu. Pro vítěze neměli vůbec žádné ceny. A to neměli zrovna nízké zápisné na výstavu. Nevadí, i tak se nám tam líbilo. Babička nás pozvala na oběd. Na náměstí jsme objevili krásnou Hospůdku na rynku. Moc pěkné prostředí, dobré jídlo, příjemná a rychlá obsluha. Dokonce nám hafanům přinesla misku s vodou. Fakt velká spokojenost. Na zpáteční cestě jseme se zastavili na návštěvě u tety Fanky a po kafíčku jeli do Brodu.                                  Po nedělním obědě jsme vyrazili za Dykovou nevěstou Brinnkou. Cesta ubíhala v pohodě až téměř ke Smolínu, jen malinké zakufrování, Pepa odmítl poslouchat paní GPS,  a ejhle před námi velká cedule Smolín 1000m. To jsme ještě netušili, že Pepa ten KM pojede asi dvacet minut. Tvořil si totiž vlastní pravidala silničního provozu. Ale nakonec jsme u cíle. U domku mé spanilé nevěsty. Fenky jsou dvě a obě v nejlepším, snad to nepopleteme. Radka nás pustila ven se proběhnout a my hned nabrali správný směr. Ale ovej, vrátka jsou zamčená a holky za vratama. Tak jsme museli zpátky do auta. Radka si prohlížela v jezírku krásné barevné Koi kapříky a vůbec to zdržovala. Přivala k ní totiž krásná velká zlatá rybka. Myslí si, že jí splní přání. Irča ji navedla, ať dá kapříkovi do vody prst. No to jste neviděli, byla jak u vytržení, kapřík jí ten prst začal žužlat. Světe div se, ochočená zlatá rybka. Ale dočkal jsem se i já. Brinnka se tvářila přívětivě, dokonce se mnou i laškovala. Úplně jiná než u nás na jaře. Já jsem se v cizím prostředí vůbec neostýchal a tak se naše spojení uskutečnilo. Měl by to být ten správný den a tak budeme věřit, že jsme Irče, paničce Brinnky dali krásný dárek k narozeninám, které právě v neděli slavila. Na překrytí totiž přijet nemůžou a Irča řekla, že tentokrát je to jisté. Uvidíme za tři týdny. Držte nám pěsti ať máme malé chlupaté štěstí. Cesta domů se nám trochu protáhla objížďkama, takže už byla tma, když jsme otvírali bránu u domu. Ale víkend to byl krásný, vydařený. Všechny vás zdraví Dyk

 

Náhledy fotografií ze složky Buchlovice Oblastní výstava

 

 

Portrét


Fotoalbum


Poslední fotografie




Archiv

Kalendář
<< prosinec / 2019 >>