DYKOVA ZKOUŠKA ZM
A je to tady. Jdu ve svých šesti letech na zkoušku ZM. Prý na to mám už delší dobu a je čas to dokázat. V Lukové měl figurovat můj dvorní figurant Robin a tak o přihlášce je rozhodnuto. Ale co čert nechtěl, nastala změna. A tak hurá, ještě před zkouškama jdeme obrany zkusit na Petra. A ono to docela jde, přihláška se neruší. Ještě v pátek jsem dostal malou stopičku a jen tak tak se dopracoval k předmětu s velkou odměnou. Radka nad tím výkonem jen kroutila hlavou a modlila se, abych stejný výkon nepředvedl taky v sobotu. Ráno jedeme a útěchou je, že navzdory předpovědi neprší. Na zkoušky nás dorazilo deset z různých konců kraje a taky plemenná příslušnost byla rozmanitá. Já jediný na ZM. Po kontrole čipů jedeme na stopy. Krásný nízký jetelíček láká stádečko srnek na snídani a ty se nemíní takové dobroty vzdát. Čekají, že odejdeme. Když vidí, že se odmítáme vzdálit, odcházejí. Hurá. Nejdřív šlapou ZVV1 a ZVV2 a nakonec promrzlá Radka, zatímco já trčím v autě. Výhoda poslední stopy je ovšem nesporná. Dva boxeři si totiž na stopě chtějí hrát s panem rozhodčím a ten jejich stopy ukončuje. Radka se zklidnila, když, tak v tom nebudeme sami. Nastal čas a já jdu na věc. Jsem v dobrém rozmaru a dávám to na sobě znát. Vrtím ocasem a při hlášení si k panu rozhodčímu čuchnu. Vyrážíme. Trochu mě zmátlo, že ten pán jde s námi. Doma s námi na stopách nikdo nechodí. Tak jsem si na prvním úseku několikrát zkontroloval, jestli jde za námi pořád,šel. Na lomu jsem nezaváhal a došel až k předmětu. Pěkně zalehl, ale předmět netrefil přesně mezi packy. Za svůj výkon jsem dostal 40 bodů. První oříšek je rozlousknut. Radce se valí ze srdce první hromada balvanů. Jedeme zpátky na cvičák a hurá na poslušnost. Před námi jsou čtyři ZZOčka a jdu já. Dnes mě to fakt baví. Trochu jsem přeslechl první přivolání, ale na druhé spěchám k noze. Nějaký bod ztratíme skoro všude, ale jdu radostně do každé disciplíny. S aportem si trochu pohraju, chci ho vzít packou a Radka musí zavolat. Tak ho radši hned přinesu. Na odložení ležím celou dobu cvičení podle ZVV1, ale pohoda. A opět 40 bodů. Druhý oříšek rozlousknut. Obrany jsou po obědě a na ty nastupujeme první. Radka nějak nezaregistrovala, že na zkoušky nesmím mít postroj. Ještě že nám to Kuba včas řekl. Postroj letěl na lavičku a já kolem první zástěny. A hurá na figuranta. Trochu mně tady chybělo zasvištění biče, to mě pěkně rozparádí. Figurant Petr byl hodný a tak jsem mu nechtěl ublížit. Zákusy nebyly tak razantní. Ale dal jsem to a ani jednou se neutrhl. Obrana za 40 bodů. Třetí, poslední oříšek je rozlousknut. Štěstí, radost, nadšení. V Lukové byla skvělá atmosféra, všichni si přáli, gratulovali když se zadařilo a povzbuzovali ty, kterým to dnes nevyšlo, že příště to určitě dají. Když jsme jeli domů, mírně pršelo a tak ani nebylo moc poznat, že Radce kapou slzy štěstí. Ještě v neděli ráno jsem přišel k její posteli a lehce jí oblíznul tvář. To já moc často nedělám, ale chtěl jsem jí tím říct, že s ní cvičím rád. Všechny kamarády zdraví Dyk
