FPR1 - SIDOVA STOPAŘSKÁ ZKOUŠKA
Po Častolovické stopě mě Radka na zkoušku přihlásit nechtěla, ale slíbila to svým kamarádům Evě a Oldovi, tak přihlášku poslala. Je neděle 20. října, počasí nic moc, mlha. Z našeho cvičáku se v Žamberku schází osvědčené důchodcovské trio. Tím myslím pánečky, my kluci jsme přímo v rozpuku. Cestou jsem se mírně pozvracel, baštím totiž ATB na opravu močových cest, ale jinak jsem hýřil optimismem. Olda nevzal Lumpovi origoš PP, to by ještě pan rozhodčí překousl, ale co už nedal, že Lumpovi nemohl přečíst tetovací číslo. Taky nemusí být kluk tak čistotný a pořád si ty uši drhnout. Pravda, mně taky nejde přečíst a tak mám nainstalovaný čip. Olda s Lumpem odjeli a my zůstali s Evou a Merlinem. Já šel na stopu dřív. Louky jsou teď vyholené zřejmě podle hesla: ani stéblo nazmar, ale vedoucí stop si dala práci a našla travnatou louku. Na tuhle zkoušku jsme šli dva. V předpovědi počasí psali, že bude bezvětří. Chyba. Fičel Kaštanový vítr. Tak pojmenovala Radka fučák, který sundá ze stromů i ty nejzarputilejší kaštany. No nic, Radka šla šlapat stopu podle instrukcí pana rozhodčího. Předměty místo v ruce měla v kapse. Jde 120kroků nahoru,lom a 60 kroků rovně, když už málem začala druhý lom celá se orosila, nepoložila totiž první předmět. Místo lomu položila předmět, uf a pokračovala ještě kousek rovně. Pak teprve ten druhý lom a hurá 120 kroků dolů. Infarkt z toho málem měla i paní vedoucí zkoušek. Po dvaceti minutách přišla řada na mě. První dva úseky jsem šel moc pěkně i ten málem zapomenutý předmět zalehl předpisově. A pak jsem trochu, no dost zvoral. Na tom posledním lomu, který byl hodně blízko prvnímu předmětu, jsem se zamotal. Naštěstí jsem stopu natáhl do nosu, ale už to nebyla přímá jízda, šněroval jsem ten poslední úsek, jako bych šel z hospody. Předmět jsem zalehl, ale z boku. Celkem jsem ztratil 17bodů. Ale zkoušku mám: za 83 bodů. Hurááá. Když jsme se vrátili, hned nastoupili Eva s Merlinem na BH. A šlo jim to moc, moc pěkně. Zvládli zkoušku s přehledem. Evě samou radostí až slzy vyskočili do očí. Domů se svezli s námi. Merlin se snažil zkoušku oslavovat hlučným zpěvem, ale kdo to má poslouchat. Tak jsem ho musel trochu umravnit. A tak zavřel papulu a jen se blaženě usmíval. No, až zase budeme vyrážet na nějakou zkoušku, budu si muset s Radkou promluvit. To přece nejde, aby pořád dělala takové školácké kopance. Tak kamarádi, hezké pozdravení vám posílá OrSid.
