Jdi na obsah Jdi na menu
 


SID MÁ BH ( zkouška doprovodného psa ) 23.9.2012

Tak se peý pokusíme o nějaký hattrick, to jako třetí zkoušku, řekla Radka a přihlásila nás do Žamberka. Já teda nevím, prý se na nás chody nemá spěchat a ona kvaltuje, jak odbržděný rychlík. Odpočinem si, až bude doma po operaci ruky. Na to jsem teda zvědavý, to určitě bude samá stopa, tam ruku moc nepotřebuje. Ale stejně s tím BHáčkem měla nejvíc starostí ona. Seděla u počítače a zírala na videa. Když objevila výbornou poslušnost, hledala dál, až našla něco méně dokonalého a trochu se zklidnila. A pak si do hlavy ukládala kroky, trénovala nanečisto, to jako bez mé maličkosti, protože mým úkolem je jen chodit pěkně vedle ní, aby to safra nepopletla. Taky se koupilo nové, kratší vodítko, protože tady se drží v levé ruce. Dvakrát jsme byli trénovat v Žamberku u paní Evy. Radka říkala, že takové nervy ještě neměla, dokonce i ve snu závodila. A byla sobota a my jsme byli na startovní listině první. Ovšem nejdřív šli na zkoušku stopaři a až se vrátili, byla řada na nás.Pan rozhodčí Šimek se zdál být přísný, ale zdání klame. A už to jede, nejdřív poslušnost na vodítku, pak bez vodítka, celkem se Radky držím, jen nevím, co to má s rukou? Normálně s ní při chůzi mává kolem mých uší a teď ji drží v pravém úhlu, jak gypsovou. Taky jí to rozhodčí vytknul. Odložení v sedě i v leže bylo fajn, jen při přivolání jsem se chtěl pochlapit a místo předsednutí jsem se zařadil parádně k noze, takhle jsem to udělal úplně poprve a ono to prý bylo špatně. Zato odložení jsem zvládl parádně a to měla Radka strach, protože na tréninku jsem se dvakrát odplazil z místa. Od pana rozhodčího jsme dostali 50 bodů a to většinu ztrhnul Radce. Chudinka si myslela, že jsme to neudělali, protože si nepřečetla, že nejmíň může být 43. A čekaly nás speciální cviky. Tam problém nemám. Nastartované auto, bouchnutí dveří, cyklista ani skupina lidí se psem mě nemůže rozházet. Taky se Radka někam schovala a kolem mě, chudáčka uvázaného u plotu, v cizím městě se producírovali úplně cizí lidé. Taky se tam nějak neplánovaně vyskytla paní s jezevčíkem a dožadovala se průchodu. Řekl jsem jí, že v tom jí přece vůbec nic nebrání, s tím já problém nemám a klidně ať s tím svým Štafetkou pokračuje v chůzi. A za tohle jsem sklidil velký obdiv. A tak svoji třetí zkoušku jsem složil přesně v den, kdy jsem měl 17 měsíců. A vsaďte se, že teď budeme trénovat tu stopu. Přeju všem, kdož jdou na zkoušky hodně zdaru a klidné páníky. Zdravím Sid.