Sidova ZOP zkouška
Blíží se 14.červenec a v Herolticích jsou na tento den naplánovány zkoušky ZOP.Mám za sebou výcvikový víkend a doporučení od Aničky, tak balíme kufry a ve čtvrtek v poledne vyrážíme. Ale co to, kde je Pepa? Za volant sedá Radka a prý když po takovém mláděti jako jsem já chce dvě zkoušky za sebou, tak ona prý si udělá svoji zkoušku a do Heroltic pojede sama. Andělé, buďte v pohotovosti! Ale za jízdu musí dostat pochvalu, ani mě nenapadlo zvracet. A bloudění se taky nekonalo, ještě to tak. Přijeli jsme v pravý čas, zrovna probíhaly zkoušky nanečisto. Hafani tam totiž byli celý týden na táboře a cvičili až chlupy lítaly. Anička nás hned zapřáhla. Za individuální cvičení jsem od ní dostal 47 bodů. Na skupinové cvičení si nás převzala Katka, když jsme skončili, prohlásila, že jsem šprt a dala plný počet bodů 40. Tak teď jen aby se nepotvrdilo přísloví První vyhrání z kapsy vyhání. A bylo volno a hraní s Curličkou, která měla z mého příjezdu velikánskou radost. V pátek měli ZOPáci volný den, aby se jako soustředili na sobotní výkon. Já měl povoleno cvičit. Musím ovšem povědět, že jsem taky absolvoval netradičních čtrnáct dní. Byli u nás Danča s Karličkou a Nelinkou a tak jsem se jim musel věnovat, takže jsem taky moc neodpočíval. Tak jsme v pátek ráno pocvičili, proběhl jsem překážky a dokonce poprvé skočil metrovou překážku tam i zpět bez navádění. Odpoledne jsem si zopáknul aport z vody. Trošku jsem Radce zamotal hlavu, protože jsem plaval jen z jednoho místa, kde mě to před měsícem naučila. Skoro celý pátek propršel, ale z toho si já nic nedělám. Navečer přijel Chucky s Jindřiškou a tak Národní poklad, jak nám chodům vedoucí Pavel říká, utvořil kvarteto. Dvě holky a dva kluci. Někteří páníci svoje hafany ze zkoušky odhlásili a tak v sobotu nastoupilo 20 týmů. My šli na start s číslem 17. Všimněte si, že součet je 8 a schválně si spočítejte datum 14.7.2012 zase osmička, holt je to moje šťastné číslo. Ale ani to Radku neuklidnilo, celou noc mě budila, jak chodila na záchod. Taky prosila všechny anděly, aby v sobotu nelilo. A fakt, počasí ideál. Pan rozhodčí Novák byl zjevně v dobré náladě a nerozhodil ho ani Irčin Budy, který v něm nenašel zalíbení a pokusil se ho štěkáním vyhnat z placu, šel totiž první. Rozhodčí se ovšem nedal a zkoušky začal i dokončil. Byla vidět radost i slzy, všem se úskalí zkoušek překonat nepodařilo. Já nemám rád čekání a začínal jsem být pěkně otrávený, ikdyž mě Radka občas zaměstnala a i si se mnou hrála, jenže víc času věnovala pozorování zkoušek. Ale přece jsem se dočkal. Šel se mnou whipet Toník s mladým klučinou. Oni na odložení, my cvičit. Panu rozhodčímu jsem se líbil a dostal 47 bodů a to prosím, se Radka při přivolání sama obrátila, přeto že Anička nám kladla na srdce, že musíme i zeď prorazit, pokud nás rozhodčí neotočí. Naštěstí jsem to zachránil perfektním přivoláním. Toníkovi se cvičení moc nepovedlo a chlapec utíral slzy. Ono vůbec dost pejsků odmítalo ležet na odložení. A šlo se na skupinové cviky, já cvičil s kokřičkou a pudličkou. Holky se trochu zamotaly a tak jsem se ujal vedení. Šlo to docela dobře, vysvitlo sluníčko, my šli na dvouminutové odložení a z trávy se vyrojily tisíce malých bodavých mušek. A sedali mně na uši a štípaly jak o život. Mrskal jsem ušima, že by mně osel mohl závidět a Radka trnula, abych to vydržel. Jsem borec, když Pavel ohlásil konec limitu, ozvala se velká rána. To Radce spadl kámen ze srdce. Rozhodčí mně strhl jen dva bodíky za tu zamotanou poslušnost a tak jsem celkem dostal 95 bodů, což znamenalo 3. místo z 20ti. A jen tři jsme měli známku výborně. Radka měla obrovskou radost. I doma se všichni radovali z našeho úspěchu. Tak jsem zvědavý, na co se vrhneme příště, žeby BH? A to se těším, tam si bude mnohem víc lámat makovičku Radka, aby se nezamotala do kroků. Tak kamarádi, všem vám moc budeme držet tlapky až půjdete na zkoušky. Za celou naši smečku pěkné pozdravení posílá Sid.
