Jdi na obsah Jdi na menu
 


JAK JSEM SE OŽENIL

Pravda, píšu o tom zážitku s pořádným zpožděním, ale divíte se? Po tolika letech první nevěsta, z toho se jeden musí vzpamatovat. Nějak jsem to tušil už dýl, že se za mnou chystá přijet Brinna, paničky si totiž šuškaly trošku hlasitěji a chodské ucho je bystré. Jenže měla přijet už na podzim, přehoupl se Nový rok a pořád nic. Zatímco za plotem mě dráždily háravé sousedky. Pomalu jsem zapomínal. Až jednou v únoru zazvonil telefon a volá Irča panička Brinky. Tak my teda přijedeme, holka je na vdávání. A vypukly přípravy, Radka napsala ručně předmanželskou  smlouvu, oba nás vyčesala, vypucovala zuby, ať holky vidí, jací jsme fešáci. A je tady neděle a nevěsta a nějak na mě nemá náladu. No teda holka, říkám jí, jen se na mě dobře podívej, jaký jsem fešák. Snažím se ji hladit packou, šeptat do ouška. A ona cení zuby a brblá. No, co vám budu povídat, napoprve se to nepovedlo. Spojeni jsme byli jen chvíli. Holky si šly dát kafe a buchtu a taky panáčka, aby spláchly to zklamání. Pak jsme šli na procházku, že to pak zkusíme ještě jednou. Celou cestu jsem se snažil Brinku přesvědčit, že lepšího ženicha nenajde, ale znáte ženské, mají svou hlavu a tak jsem ji nepřesvědčil. Nálada byla trochu pochmurná, Radka v noci ani nespala, jak přemýšlela, kde je chyba. Ale Irča to nevzdala a ve středu 27.února přijeli s Brinkou znovu.A ejhle, holka zřejmě došla k závěru, že jsem fakt fešák a gentleman, nedělala okolky a spojení se povedlo. Paničky měly velikánskou radost, přidržovaly nás, kleče na sněhu, radostně si povídaly. Musím taky říct, že ta moje si z našeho krytí odnesla parádní monokl pod okem.Jak jsme byli dlouho svázaní, uklouzla Irče noha, ruka vystřelila a praštila Radku loktem rovnou pod oko. Ale panička ani žádnou bolest necítila z té radosti, že se všechno podařilo. Na cvičáku to pak kamarádi svedli na Pepu a chtěli ho nahlásit sociálce. Když paničkám začaly brnět nohy a my byli pořád svázaní, vzpomněla si Irča, že má v kapse piškoty a že třeba povolíme.A ono jo, pro chlapa kus žvance a není co řešit. Taky došlo na společné svatební foto a polibek. Radost měl i páník Brinky Pavel, že tu štrapác neabsolvoval nadarmo. Ale musím říct, že i naši páníci si padli do oka, jenže spojovacím článkem jsme nebyli my psi, ale traktory, považte doma vyrobené traktory.         Svatebčané za všeobecného veselí odjeli a všichni teď budeme čekat, jestli se narodí malí choďáčci. Měli by být moc pěkní, jsme si totiž s Brinkou docela dost podobní. Radka by si moc přála, aby se narodily aspoň dvě fenečky. Má totiž pro jednu vymyšlené jméno. Tak nám držte packy . Napíšu, jak všechno dopadlo. Ahoj všechny zdraví Dyk              Právě jsem se dověděl, že tátou nebudu.Aúúúúúúúúúúúúúú