JSEM PES JAK SE PATŘÍ
Všechno to vzniklo, když přišla zpráva, že z naší svatby s Brinkou štěňátka nebudou. Paničku to mrzelo,těšila se na moje miminka a panička Brinky by taky ráda cvalíky po mně. Prý na podzim přijedou znovu. Radka z toho měla radost, ale vrtalo jí to hlavou, co kdyby a kdyby náhodou, až zavolala na veterinu, jestli mně udělají vyšetření. To jako jestli můžu mít vůbec potomky. Pěkně se to trefilo, pan doktor jel v pátek inseminovat fenku a my jeli s ním. Prý abych se nabudil a doktor tolik nenadřel. Řeknu vám, že se jeden v cizím prostředí trochu stydí. Fenka byla krásná hnědá labradorka, evidentně jsem se jí líbil, ale ta lidská smečka kolem nás nám žádnou radost nedopřála. Když už bych býval skočil, vzal si mě do parády pan doktor a moji životadárnou tekutinu chytil do kelímku. Měl tam takový divný přístroj a když se do něj Radka dívala, měla velikánskou radost. Prý jsem pes, jak má být a že u Macháčků budou mít určitě taky radost. Jak kdybych to já nevěděl. Večer ještě Radka volala, jak dopadl barvený preparát, jestli prý ty moje spermie nejsou nějací kriplíci - fuj. Ale všechno je v nejlepším pořádku. A kluci, kdyby jste náhodou někdy museli na takové vyšetření, žádný strach, je to psina. Ahoj Dyk
