NV OSTRAVA 2012
Tak nás Radka do té dálky přihlásila kvůli panu rozhodčímu Hořákovi.Ještě nás nikdy neposuzoval a moc se jí líbí, jak každému psíkovi řekne co jo a co ne. A stejně prý pojedeme už v pátek a přespíme v Hranicích u holčiček, takže jakápak dálka. Tak jsme vyrazili směr Hranice. Ve čtvrtek bylo velké česání a pucování zubů, takže jsme byli velcí fešáci. Když se nakvartýrujeme k našim mladým do dvoupokojáku, pomalu není kam šlápnout. Obzvlášť, když si Argo se Sidem začnou hrát, já už se radši nepřidávám. Sid rozplakal i malou Nelinku, nějak mu zapomněli přečíst pohádku o Budulínkovi a když si mu Nela sedla na ocásek, místo aby ji povozil, cuknul a ta malá se pěkně bacila do hlavičky. Naštěstí je to sluníčko usměvavé, tak dlouho neplakala. Pak ji vystřídala Karlička, která spadla ze židle a udělala si bouli pod okem. B ylo fakt veselo. Ženské byly objednené ke kadeřnici a nějaký ten nákup, tak se o nás oba staral Pepa. Nejdřív v pohodě vyvenčil mě a pak šel provětrat Sida. Tan se vrátil po břicho od bahna. Pepa nějak neřešil, že existuje sprcha a nechal ho zaschnout. Když se holky vrátily z nákupu, bylo velké kartáčování, vysávání a vytírání. Pepa hrál mrtvého brouka. Odpoledne nás vzal na prochajdu oba. Domů jsme vrátili všichni zušlechtění. Holky s novými hlavami a my samý bodlák. Prostě výstavní srst. Panička byla na panáka, toho nedostala a tak nás počala obírat. Kdo má psa s dlouhou srstí, ví o čem je řeč. Radka se držela, Pepu nezabila. Ráno ještě všichni spali a my jsme odjeli do Ostravy, teda Radka a Pepa taky, aby to nevypadalo, že řídím. Stejně by z GPS měl mluvit chlap, aspoň z té naší, paní Pepa občas odmítá poslechnout, prý mu napovídá pomalu a občas je chytřejší než ona, bohužel. Ale jinak paráda, výstaviště jsme neminuli. Ale je nějaké těsné a někteří páníčkové by fakt zasloužili na prdel. Pořád aby jsme si dávali pozor kam šlapeme. Kruh stejně jako rozhodčího nám vyměnili. Místo 13 byl 2. A už ani rozhodčí Štefík nebyl pro nás dost dobrý, dostali jsme gruzínského, pana Beradze. Nikdo nevěděl, co od něho máme čekat a možná ani on nevěděl, co čekat od choďáků. No a jasně, že jsme na posouzení šli poslední. Ovšem pan rozhodčí byl šikulka a docela rychle posuzoval, ale osmdesát psů je fakt záběr. Před jednou hodinou nastal náš čas. A pan rozhodčí překvapil, ač všechny ostatní hafany posuzoval jednotlivě, choďáky co byli v jedné třídě si postavil před sebe všechny, aby měl srovnání-šikulka. Sid šel přede mnou se svým polobratrem Cedrikem. Pěkně se proběhli, než pan rozhodčí ukázal, že Sid je vítěz. Hurááá. Pepa už stál připravený se mnou na přikázaném místě, Radka si nás prohodila a šup znova do kruhu. Chvilku si asi mysleli, že samou radostí nechce odejít. Já běhal s Prodigem, taky docela dlouho se rozhodovalo. Vyhrál Prodig. Je nějak těžší získat ten čtvrtý CAC, takže mě asi na nějaké výstavě uvidíte, ikdyž si někdo myslí, že tam nepatřím. Ale pan rozhodčí vybíral dobře. Potvrdilo se to v závěrečných soutěžích, kde se jak Prodig, tak Sid umístili na skvělých třetích místech a to posuzoval pan Václavík. Sid byl z toho čekání pěkně otrávený a tak si sním Radka trochu zacvičila, aby se dostal do formy. Chtěla vědět, jak v závěrečkách dopadne a taky myslela, že konečně dostaneme pohár. Chyba, na Národní výstavě prostě pohár NON FCI mladým nedávali. Chápete, když v NON FCI je chodský pes i pražský krysařík? Proč teda Národní výstava? Aspoň malilinký poháreček. Nic, dostala kytku, která cestou domů zvadla. Ovšem Sidovi slíbila, že mu pohár koupí a nechá na něj udělat cedulku, jak moc šikovný byl. Jsem teda zvědavý, jestli i mně nějaký nechá vyrobit. Vypadá to, že do Ostravy se na výstavu už nepojede. Cesta domů byla fajn, pěkně po dálnici. Pepa si to svištěl, až jsme mu museli připomenout, že policejní Pasáty předjíždět není radno. Tak a teď ještě posudky.
Orsid Krosandra: dobrý, trochu lehčí pes, dobrý pohyb, srst i hlava V1 CAJC BOJ 3. NON FCI (prý lehčí, vždyť má víc jak 25kg)
Nox z Dašického zátiší: dobrý pes, správné proporce, dobrá hlava, kostra i pohyb V2 Res. CAC
