ROZLOUČENÍ SE SIDEČKEM
Už je to rok 4.11. 2019 co můj parťák a úžasný psík Orsid Krosandra musel odejít a já jsem nebyla schopná se s tím smířit. I teď brečím jako želva. Ale můj z nebe poslaný psík si přece rozloučení zaslouží a tak i přes slzy píšu. Do naší rodiny přišel ke staršímu Dykovi vlastně na tajno. Manžel byl postaven před hotovou věc, kdy už bylo všechno zařízeno. Na návštěvě, při které jsme si Sidečka vybrali ho dokonce manžel nechťa přimáčkl na vosu. Byl z toho nešťastný, že ho psík nebude mít rád, ovšem, že se tak nestalo.
Sideček byl úžasný, nikdy nic nezničil, nadšeně se mnou dělal všechno, co jsem ho učila. A že toho nebylo málo. Složili jsme spolu 12 různorodých zkoušek. A to musel Sid vydržet tu moji příšernou nervozitu. Po občasných nezdarech jsme na závodech začali pravidelně obsazovat stupně vítězů. Získali jsme celkové vítězství v poslušnosti v sérii závodů na Javorce a taky jsme měli nejlepší poslušnost na závodech v Letohradu a to ze 33 závodníků. Dařilo se nám i na výstavách a to i přesto, že chovatalka nám výstavní budoucnost nepředvídala.Největším Sidečkovým úspěchem na výstavě byl CAC v pracovní třídě na Evropské výstavě chodských psů a BOS na klubové výstavě.Po velkém úrazu, kdy jsem ani nezjistila, jak se mu mohl stát,měl prasklý kloub, obratel a žebro jsme rok byli v klidovém režimu, ale pak jsme se zase vrátili zpět a zase byl Sideček skvělý. Připravili jsme se i na další zkoušky.
Jenže přišel ten nešťastný den, který všechno změnil. Sideček si při hře s balónkem poranil packu. Dostal léky proti bolesti a zdálo se, že se to zlepšilo, ale jen na chvíli. Packa začala otékat a bolet. Pan doktor nám vyjednal vyšetření na vet. klinice v Brně. Byl pátek dopoledne, do Brna jsme přijeli v poledne. Všichni na klinice byli moc ochotní a udělali Sidečkovi všemožná vyšetření. Ale už při prvním pohledu na jeho oteklou nožku mně pan doktor řekl, že má obavy, že to bude nádor kosti. Bohužel se jeho slova potvrdila.Doporučil amputaci, ale zároveň řekl, že nám nezaručuje, že má v těle metastázy. A Sidečkovi bylo hůř a hůř. Už ani nesnesl popruh, kterým jsem mu pomáhala při chůzi. Každé dvě hodiny jsem mu dávala přášky proti bolesti, hladila ho a říkala, že ho trápit nenechám, že tohle si fakt pejsek můj nezaslouží. Bylo pondělí, jeli jsme s malým Dyčkem, kterému byl rok na obrany a odtud na veterinu, kde jsme se domluvili, že večer pan doktor přijede a pošleme Sidečka za Duhový most. Doma jsme šli na louku za dům, hráli si s balónkem,povídala jsem mu. Večer odešl za Duhový most. Byl klidný, v očích měl lásku, kterou nám všem dával. Pořád to Sidečku strašně bolí, byl jsi můj osudový psík, který mně splnil všechna moje dětská přání. Odešl jsi moc brzy, vždyť osm a půl roku je moc málo. Tvůj malý kamarád Dyček tě dlouho hledal. Je moc šikovný, tak nám na něho dávej pozor. Za všechno ti moc děkuju a nikdy na tebe nezapomeneme. Loučím se s Tebou. Tvoje Radka
