Sid a Alisa Chodský drahokam
Když k nám Alisku páníčci přivezli na krytí poprve, neměli ani tušení,co všechno musí m.ít ke krytí zařízeno. A docela se divili. Domluvili jsme se,že vyřídí do pondělí všechny papíry a já se pokusím zařídit pronájem chovné stanice.Monča byla velice ochotná, za což jí moc děkuju. Aliska byla ochotná ke krytí v neděli,ale v pondělí se z ní stala dračice, která by Sida nejradši sežrala. Domluvili jsme se , že přijedou další hárání. Alisce bylo už skoro pět let a měl to být její první vrh. V zimě se ovšem zadařilo a za měsíc se ukázalo, že se můžeme těšit na štěňátka. Když už byl 63.,64., 65.den, nervozita mně nedala a dopoledne jsem volala, co se děje. Pan Novotný celý nešťastný řekl, že právě vrátil z veteriny a doktorka mu řekla, že neslyší žádné srdíčko, ať přijedou večer na císařský řez. Ach jo. Teď šlo hlavně o zdraví Alisky. Druhý den jsem se dověděla, že tři štěňátka byla mrtvá, ale podařilo se zachránit jednoho klučíka. Tak sláva, aspoň jeden bobek. Páníčci se nastěhovali do místnosti kde byla Aliska se štěňátkem, aby byli blízko, kdyby bylo potřeba. Všechno zvládli na jedničku s hvězdičkou. Klučík rostl jako z vody. Když mu bylo osm týdnů, jeli jsme na návštěvu. Radost byla veliká. Bony z Umbule je úžasný, kontaktní, nebojácný chlapík. Zůstal doma, protože Novotní by se s ním nedokázali rozloučit. Tak šťastný život Boníku ti přeje taťka Sid s celou smečkou
