Jdi na obsah Jdi na menu
 


SVOD (OR)SIDA

Tak dnes si dám pauzu, ať se vypovídá náš mladý, byl to jeho den, já jsem ho jen doprovodil, aby nedělal vylomeniny a ukázal se v nejlepším světle a to se podařilo. Ahoj Dyk                                  Hurááá, můžu psát, teda vlastně diktovat, no pokusím se Radku ukecat, jestli bych si aspoň chvilku nemohl zaklapat. Tak prý ne, no nic dáme se do vyprávění.                                                   Datum 7.duben byl určen k mému svodu. Řeknu vám, že jsem si nejdřív myslel, co všechno si neužiju, fenky jedna, druhá.... a ono nic, prý tenhle svod není od slova svádět, můžu to zkusit, ale platné nic to nebude. Bude měření a posuzování mého krásného exteriéru, vždyť Pepa vyrobil krásnou domácí mírku a Radka mě na zvykala, prý abych neudělal ostudu. V sobotu jsme naskákali (o dvounožcích se to říct nedá) do Ryzáčka-to je náš Ford a Pepa vyrazil do Újezda nad Lesy. Žádném bloudění se nekonalo a na místě jsme byli včas. Když jsem vyběhl z auta, měl jsem pocit, že jsem v chodském ráji. Nějakou výstavu už mám za sebou, ale tolik bratrů a sestřiček běhajících na jedné louce jsem neviděl. Chvilku jsem si zvykal v pozici Barzoj, já tak totiž běhal jako štěně. Radka říkala, že můj předek byl asi ruský chrt. A taky jsem byl tak rychlý, když jsme se začali s kamarády po louce honit, žádný mě nepředběhl. To dokáže jen Dyk, on i u běhání přemýšlí, tam šanci nemám.                                                                                                          Když uhodila devátá hodina, šli jsme si pro číslo. Dostal jsem 8ičku a to nás tam bylo přes 80, takže paráda, žádné dlouhé čekání. Paní která nám číslo dávala, Radce říká: jé vám Sid krásně zmohutněl od výstavy v Kolíně. Radka byla celá dojatá, že si mě pamatuje. Na startovní čáře posuzování jsem se potkal i se setřičkou Ready a bráškama Orrinem a Ostinem. Radka měla největší strach z měření, ale prošel jsem těsně i bráškové. Stejně jsem měl pocit, že nás je tam vyšších docela dost. Zuby jsem nechal paní Soldánové prohlédnout bezproblému. A pak jsme chvilku čekali na posouzení exteriéru. A předvést se, to já fakt umím, běhání, postoj, uši, jsem borec. A zase mně říkali Side a Radka zase dojatá, no přece mmě si musí každý pamatovat. Dostal jsem od paní posuzovatelek velkou pochvalu, ještě se šel vyfotit a hurá domů. Teď mně Dyk napovídá, že sem ještě musím napsat jakýsi svodový kód : A5, H1, K3 W2         Cesta zpět byla super. Ahoj kamarádi všechny vás zdraví Sid                                                                                                  Nedá mně to, ale nezdá se vám, že ten náš mladý je pořádná kšanda? Dyk